Městská knihovna Horažďovice

/ O knihovně / Pověsti Horažďovicko

Pověsti Horažďovicko

Příběhy nejen z úsvitu českých dějin

Kdokoli by si chtěl zamilovat Horažďovicko, musí jít na to oklikou, a to přes badatelské a sběratelské dílo dvou výjimečných osobností - Karla Němce a Josefa Pavla. Těm sepodařilo sesbírat fundamenty lidových pověstí z tohoto staroslavného regionu a tak je odkázat našim časům. Dávný přemyslovský správní celek má jméno po vrchu nad Otavou - Práchní. A město možná po misionář i Gorazdovi. Každopádně čas nepostál a ruiny hradiště i potomního hradu obsadily přízraky duchů a temných sil. Stejně jako nakonec rozkotané zdi pevnosti Rabí, kde se narodilcelý cyklus pověstí o hrdém a krutém panu Půtovi. Nemůžeme pominout ani zdejší židovskou obec, o jejíž moudrosti i jímavém humoru svědčí několik vzácně zachovaných židovských skazek. Krajinu kolem města Horažďovic poznamenal také hejtman Žižka a stopy jeho bojůvysvětlují často půvabné místní vyprávěnky. Když se rozhlédneme vůkol, lidové pověsti ožívají na přesných místech a činí tak naše kroky opatrnějšími. Kdo by chtěl ostatně potkat ducha dávného alchymisty z Nalžovských Hor čibojanovického vodníka, který neměl žádný smysl pro humor. Ale třeba by se nebál o svatojánské noci vypravit na Prácheň, kde zaručeně kvetlo zázračné kapradí. A mohl by si takpřát pro tuto zemi opravdu něco vzácného - úctu k předkům, lásku k práci a mír domovům.

Kde se vzala Fischlům ryba

Horažďovičtí Fischlové sobě vyprávěli, kde se vzala ve znaku jejich rodu ryba. Patřili totiž pradávno do jednoho kmeneIzraelitů zvaného Efraim. Ten měl ve znaku dvě ryby, jak dodnes vídáme na náhrobcích židovských hřbitovů. A protože se ryba řekne německy der Fisch, pošlo odtud příjmí Fischl.

Jaroslav Fischl, Kořeny rodu Fischlů 2008

Návštěvy duchů

Ještě jsou pamětníci, když přišel na horažďovickou faru mladý kaplan. Místní děkan se mu zdál nějaký přepadlý. Až popár týdnech mladý kněz zjistil, že na faře straší. Vždy v noci se děkan zamykal ve svém pokoji, neboť po chodběpluly bledé mátohy mlčenlivě a hrozně a zase se ztrácely ve sklepě. Kaplan po tomto tajemství pátral, až zjistil, že z farního sklepa vede zapomenutá chodba do kostelní krypty. Tam již mnoho staletí odpočívali maltézští rytíř i a kněží. Na faře se nakonec uradili a nechali vchod do podzemí zazdít. Od té doby byl klid.

Vyprávěl páter Milan Píš a 2006

Vůz svatého Tomáše

V noci na 22. prosince jezdívá z děkanského kostela v Horažďovicích až na hřbitov sám svatý Tomáš na ohnivémvoze. U hřbitovních vrat tu již čekají zesnulí Tomášové, pomohou mu z vozu, a vedou jej k velikému kříži. Ten jeplný světla a slouží za oltář. Zde se světec pomodlí, požehná svým jmenovcům a náhle zmizí. Mrtví se klidně vrátí dosvých hrobů a opět celý rok čekají na pověstný ohnivý vůz.

Josef Virgil Grohmann, Pověsti z Čech a Moravy 1863

Poklad Hraběnky Eleonory

Když Francouzové vpadli do Čech, vznikla mezi lidem veliká panika. Také na horažďovickém zámku. HraběnkaEleonora nechala zazdít v jedné chodbě všechny zdejší klenoty. Poklad ten prý hlídá černý kocour a každému vetřelci oč i vyškrábe.

Adolf Daněk, Rukopisná sbírka SOkA Strakonice

Ochraptělé zvony

Přečasto divoce žili páni šlechticové. V jednom souboji na horažďovickém rynku zapíchl hrabě Kokořovský pana Branišovského. Při pohřbu nebohého začaly rozhoupané zvony náhle žalostně výt, pak zachrastily a nakonec oněměly. Musely se pak pořídit nové. Psal se tuším rok 1634.

Zlodějské čarování

Josef Virgil Grohmann, Pověsti z Čech a Moravy 1863

Severin Pašek z Horažďovic byl zloděj a čaroděj. Ozbrojen kordem, bambitkou, sekerou a paklíč i vycházel do města na lup. Na počátku svého nepočestného řemesla vloupal se do děkanského kostela, kde si amulet ku dalším lotrovinám pořídil. Vyřezal z mešní knihy pergamenové list, popsal jej muřími nohami a tak to př i sobě stále nosil. Byl jako neviditelný. Při těch čarách mu jeho žena Kateřina pomáhala. Po dlouhém čase jej konečně dopadli. Odsoudili a sťali. Kateřina z města vymrskána a vypovězena na 10 mil daleko.

Soudní registr Horažďovic

Vodník jako býček

Jednou se vracel horažďovický řezník pozdě v noci domů. Procházel zrovna kolem rybníka, když vtom zahlédl nahrázi telátko býčka. Hovádko bylo tuze pěkné, a tak si ho muž hodil přes ramena. Avšak každým dalším krokem se zvíře pronášelo, až jej musel nakonec řezník shodit z ramen. Tele poskočilo a zabučelo: „Teď jsem tě dostal!"Propánajána, on to byl vodník!

Josef Virgil Grohmann, Pověsti z Čech a Moravy 1863

Více pověstí na tomto odkazu

Knihy s tematikou pověstí, legend, pohádek a dalších příběhů od Ondřeje Fibicha si můžete rezervovat v naší knihovně zde

Tento projekt vznikl za finanční podpory Česko - německého fondu budoucnosti, ve spolupráci Městské knihovny Prachatice, spisovatele Ondřeje Fibicha a Kreisbibliothek Freyung.